Po více než dvouletém boji se mi podařilo dosáhnout opravy propadlé vozovky u výjezdu z benzínové pumpy, kde po rozšíření silnice v rámci stavby komerčního areálu pod hřbitovem byl hlavní jízdní pruh silnice od dálnice směrem na Strančice převeden vodorovným značením do místa, kde byla nově rozšířená část silnice napojena na silně pokleslý okraj původního výjezdu z pumpy, ve kterém byl odvodňovací kanál. Ten se po provedení nového značení ocitl uprostřed jízdího pruhu. Odbor dopravy MěÚ v Říčanech velmi vytrvale a tvrdošíjně odmítal zajistit nápravu takto zprasené stavby, přestože je to jeho zákonná povinnost v rámci státního stavebního dohledu, případně kolaudačního řízení, a neváhal přitom zcela otevřeně a opakovaně lhát. Případ se dostal až k veřejnému ochránci práv, jehož zástupce předvedl další sérii neuvěřitelných obstrukcí, ale nakonec se mi podařilo boj ustát a po zvolení nové ochránkyně dovést případ do úspěšného konce.

Obec Všechromy se nachází v těsné blízkosti dálnice D1 u sjezdu na 15. km (viz. stránka Mapy). Zastavěná část obce je situována severně od dálnice, v jižní části je umístěna komerční zóna. Nadmořská výška obce je v rozmezí cca 410 - 450 m.n.m. V katastrálním území obce jsou dva hřbitovy, bývalý židovský již není využíván. Všechromy jsou dle územně správního členění v současné době jednou ze 7 částí obce Strančice (Strančice, Všechromy, Svojšovice, Otice, Kašovice, Předboř a Sklenka).
Přesné datum založení Všechrom není známo, ale podle dochovaných informací stávala již ve 12. století ve Všechromech zemanská tvrz. Její umístění je však také zahaleno tajemstvím, jako pravděpodobná místa jsou uváděna kopec Horka v jižní části území nebo lokalita naproti bývalé obecní škole.
Vladykové ze Všechrom, v té době nevelké vsi s přibližně 10 statky, se však objevují na historické scéně poprvé v roce 1237, kdy se jméno Petra ze Všechrom objevuje v řadě dochovaných listin, ale do českých dějin vstoupili až jeho tři synové Ondřej, Slávek a Diviš, a to v souvislosti s konfliktem mezi králem Václavem I. a jeho synem Přemyslem Otakarem II. v letech 1247 - 1251.
Ondřej ze Všechrom patřil mezi nejvěrnější stoupence mladého sotva dvacetiletého Přemysla, a když se později stal Přemysl českým králem, Ondřej zůstal na královském dvoře v Praze jako přední králův komorník a rádce a nakonec jako nejvyšší komorník. V letech 1260 - 1270 založil Říčanský hrad, jehož torzo je dochováno dodnes. Ještě v roce 1271 se snažil ze své funkce odvrátit hrozící válku Přemysla Otakara II. s německým císařem, avšak neúspěšně. Když pak král na Moravském poli přišel v roce 1278 o život, Ondřej ze Všechrom již pravděpodobně nežil.
Na královském dvoře byl v té době také jeho bratr Diviš, který se vyznamenal ve vojsku krále Přemysla Otakara II. v bitvě u Muhldorfu a poté nastoupil do funkce truksasa (tj. králova osobního jídlonoše). Zásluhy obou bratrů pak zúročil Oldřich, syn Slávka ze Všechrom, který byl pasován na rytíře a byl odměněn darem vskutku královským - dostal od krále v léno hrad Křivosoudov s velkým panstvím. Zemřel však bez dětí a hrad přešel do jiných rukou. Největší slávy pak dosáhl syn Diviše ze Všechrom - Oldřich, o němž se historické dokumenty z r. 1298 zmiňují jako o panu Oldřichu, synu zemřelého Diviše, maršálku království českého. Tragické období českých dějin v letech 1306 - 1310, tedy období faktického bezvládí mezi smrtí krále Václava a nástupem krále Jana Lucemburského se stalo pro pana Oldřicha, bývalého maršálka a posléze zemského soudce, zřejmě rozhodující, neboť v roce 1309 je doložen výslovně jako pán z již existujících Říčan a jako soudce zemský, později jako nejvyšší sudí Českého království, kterým byl až do své smrti v r. 1325. Po králi Janu Lucemburském, po nejvyšším pražském purkrabím Hynkem Berkou z Dubé a po nejvyšším komorníkovi Petrovi z Rožmberka byl tedy čtvrtým mužem v království a jako potomek rodu vladyků ze Všechrom se stal zakladatelem panského rodu rytířů ze Říčan, existujícího až do roku 1806. Jejich rodový znak - trojlist na červeném štítě byl již používán jako pečeť Ondřeje ze Všechrom. Populační a politický význam rodu pánů ze Říčan byl ve 13., 14. a 16. století zcela vyjímečný z ohledem na jejich původ v prostém vladyckém rodu ze Všechrom.
Všechromy pak od 15. století až do roku 1672 patřily klášteru Sv. Anny v Praze a pak až do roku 1850 k panství předbořskému - v té době čítala obec 22 čísel popisných.
Dochovaná kronika Všechrom dále popisuje období od r. 1925 až do roku 1935, najdeme v ní však i zmínky o významných událostech staršího data, například založení spolku hasičského v r. 1884. V roce 1905 byla ve Všechromech postavena budova školy - v té době měly Všechromy pouhých 30 popisných čísel a počet obyvatel cca 130. Téměř všechny usedlosti byly rolnického charakteru, byli zde však například i dva obchodníci provozující činnost hostinskou, dva železniční dělníci, dva tesaři a jeden zedník. V roce 1921 měly Všechromy už 160 obyvatel a 31 popisných čísel.
Mezi další významné události se řadí založení divadelnického ochotnického spolku v r. 1908, zřízení obecní knihovny, dožínková slavnost v r. 1912, zřízení obecního hřbitova v r.1924 (do hřbitovní zdi byly údajně zazděny 2 lahve - jedna s mincemi a druhá s listinou pro budoucí generace Všechrom). Dále jsou zde zmíněna jména prvních starostů, a to od roku 1894 počínaje p. Šustou, p. Šťastným, p. Plíhalem a p. Javůrkem, který vykonával tuto funkci do roku 1923. Od roku 1925 kronika zaznamenává podrobněji události v obci, hospodaření s obecním majetkem, kulturní a spolkovou činnost, úrodu, výnosy z daní, změny v počtu obyvatel, atd.

V následujících letech se střídala odbobí stagnace s obdobími růstu, kdy se začala tvář obce výrazně měnit. K nejvýraznějšímu rozvoji obce došlo zejména v posledních 10 letech, kdy se počet popisných čísel z 41 zvýšil na současných 64 a dalších 6 domů je rozestavěných. Podle sčítání z roku 2021 mají Všechromy 209 obyvatel.





Obec v roce 1841